Farní zpravodaj, únor 2022
autor: Kristýna Drahotová
Jak se vede svatobarborským zvonům Michal a Ludvík
Už téměř čtyři měsíce jsou svatobarborské zvony Michal a Ludvík v nizozemském Astenu.
Mistr zvonař Petr Rudolf Manoušek, který odbornou opravu zvonů zajišťuje, nám pověděl,
jak práce postupují.
Restaurování zvonu Michal, který mlčí kvůli vytlučení věnce, jde podle plánu. Pracuje
se na navaření chybějící zvonoviny na poškozená místa až do původní síly věnce. Takto
řečené to zní jako jednoduchá oprava, jedná se ale, podle slov pana Manouška, o pracovně
velmi náročný postup, ke kterému patří i nahřívání zvonu ve speciální komoře a postupné
naváření. Více k tomu bohužel mistr zvonař do telefonu neprozradil.
Oprava zvonu Ludvík se však komplikuje. Zjistilo se, že horizontální trhlina těsně
nad polovinou korpusu je mnohem větší, než se jevilo při vizuální prohlídce zvonu. Tehdy
byla zaznamenána trhlina v celkové viditelné délce cca 600 mm, nyní je ale jisté, že je větší. V těchto dnech je tedy Ludvík podrobován defektoskopické analýze, poté se rozhodne o dalším postupu rekonstrukce.
Vzhledem k těmto komplikacím se zvýší i cena restaurátorských prací. V současné době
čekáme na upravený rozpočet, ale už teď si dovolujeme požádat vás o další pomoc. Na
obnovu zvonů je vypsána veřejná sbírka Zvony pro Barboru, jejímž organizátorem je Římskokatolická farnost – arciděkanství Kutná Hora. Původním cílem bylo vybrat 500 tisíc korun; k jeho dosažení už nemáme příliš daleko, za což patří všem dárcům dík. O nové cílové částce, která bude potřeba na rozsáhlejší opravu, vás budeme informovat, jakmile bude vyčíslena. Jisté však je, že každý další příspěvek bude více než vítán.
Přispět můžete jakýkoli obnosem na transparentní účet č. 6008553379/0800. Sbírka probíhá
také prostřednictvím pokladniček. Jedna z nich je umístěna v chrámu svaté Barbory, druhá
je v kostele sv. Jakuba. Velmi děkujeme všem dárcům.
Další informace najdete na www.svatobarborskezvony.khfarnost.cz.
Blog Žiju v centru KH, prosinec 2022
autor: Edita Dvorská
Zvony Michal a Ludvík putují do Astenu
Když jsem během letošních Velikonoc stoupala nahoru po schodech věže jezuitské koleje k svatobarborským zvonům, netušila jsem, co tento rok pro Michala a Ludvíka bude znamenat. Tenkrát, byla strašná zima, když jsme se zvoníky vystoupali nahoru, si tihle dva krasavci získali moje srdce. Zvony tak obrovské a krásné, odkazující na proslulého kutnohorského zvonaře Ptáčka. Tiše visí ve věži…
zvon Michal byl ulit v roce 1493 mistrem Ondřejem Ptáčkem v Kutné Hoře
průměr: 149,5 cm | hloubka: 114 cm | tloušťka věnce: 12,5 cm | hmotnost: cca 2,4 tunyzvon Ludvík byl ulit v roce 1510 mistrem Ondřejem Ptáčkem v Kutné Hoře
průměr: 184,5 cm | hloubka: 144 cm | tloušťka věnce: 14 cm | hmotnost: cca 4 tuny
Za pár měsíců ale přišla dobrá zpráva. Římskokatolická farnost – Arciděkanství Kutná Hora vypsala veřejnou sbírku na obnovu zvonů, která stále probíhá a i díky ní čeká zvony již tento pátek 12. listopadu v odpoledních hodinách snesení z věže jezuitské koleje a jejich následná přeprava do nizozemského Astenu, kde proběhne jejich oprava. Oba jsou poškozené. Zvon Ludvík má ve svém plášti trhlinu, zvon Michal má vytlučený věnec a v obou případech by při zvonění hrozilo puknutí zvonu.
Petr Rudolf Manoušek
Snesení zvonů jeřábem z věže bude koordinovat zřejmě poslední český zvonař Petr Rudolf Manoušek, on také následně zvony opraví v dílně Eijsbouts v Astenu. Proč v Astenu a jak se takový zvon opravuje? Čtěte dál…
Oprava zvonu
Zní to dobře – obnova, oprava. Ale jak to probíhá? Všechno jsme s panem Manouškem probrali 🙂 vezmeme to popořádku…
Zvony Michal a Ludvík se snesou z věže, naloží se do kamionu, kde se zajistí pro přepravu a cílovou stanicí bude zvonařská dílna v Astenu, kde se začne pracovat. Nejdříve se prováději defektoskopické zkoušky a chemické rozbory materiálu. Je velmi důležité pro zachování tónu zvonu, aby se při jeho obnově pracovalo s identickým materiálem – zvonovinou (slitinou mědi a cínu), z jakého byl zvon odlit.
Zvon je pak připraven pro opravu – v místě svaru probíhá výbrus zvonoviny zvenku i zevnitř a následně je zvon v izolované komoře postupně zahříván na teplotu 500 °C. Zahřívání probíhá pomalu zhruba čtyři dny. Následuje pak samotný svar trhliny, která je běžnému pohledu neviditelná nicméně pro zvon velmi nebezpečná. V případě navařování věnce se takto ošetří poškozená místa a navaří se zvonovina do potřebné síly věnce.
Následně zvon kontrolovaně chladne zhruba pět dní. A následuje opět defektoskopická zkouška, aby se potvrdilo odstranění problému a akustická zkouška, aby se potvrdilo zachování tónu zvonu. Pak je třeba svar zacizelovat a na konci procesu je pak čištění zvonu, patina a povrchová konzervace. Každé místo na zvonu, které se opravuje, postupuje stejný výše popsaný proces.
Kromě pana Manouška se na práci v dílně podílí zhruba dalších deset pracovníků.
A kdo že je vlastně ten pan Manoušek?
Pokračovatel rodové tradice, která začala na začátku 20. století, dočtete se všude… český zvonař, restaurátor zvonů, vedoucí dílny rodiny Zvonařství Manoušek a soudní znalec se specializací na kampanologii. Prostě kapacita.
A jak ho vidím já po společném povídání? JAKO MUŽE, PRO KTERÉHO JE ZVONAŘINA VŠÍM. Minulost i budoucnost, rodina i osamění, trápení i radost, závazek i odkaz dalším generacím, motivace jít stále kupředu.
Jak mi s nadsázkou řekl, vyrůstal ve zvonařské dílně. Tatínek byl zvonař a maminka sochařka, která se věnovala následnému dekorování zvonů reliéfy. „Odmalička jsem rodiče sledoval při práci. S tatínkem jsem lezl po věžích a troje prázdniny strávil ve svatovítské katedrále, kde tatínek pracoval na obnově zvonů. Připadalo mi to tak v pořádku, přirozené, nikdy mě nenapadlo dělat něco jiného,“ říká Petr Manoušek.
P. R. Manoušek: „Zvonařina je těžké řemeslo. Není to práce ale poslání.“
Kromě toho, že zvony restauruje samozřejmě také odlévá nové. Dílna, kterou vybudoval jeho otec se nacházela na Zbraslavi. Dům však zasáhly v roce 2002 povodně. „To období pro mě bylo opravdu velmi těžké,“ říká mi pan Manoušek, „Povodeň vzala všechno – veškeré vybavení dílny, nákresy, záznamy – všechno bylo nenávratně ztraceno. Prožíval jsem i těžké rodinné chvíle.“ Popravdě… těžko si tu situaci představit. A v tu chvíli se na scéně objevují kolegové – vlastně konkurenční nizozemská zvonařská dílna. Jak říká pan Manoušek, doslova ho „unesli“ do Holandska, pomohli mu přestát nejhorší období a nabídli mu možnost dílnu Eijsbouts založenou v roce 1872 využívat. Zvonařská dílna na Zbraslavi nemohla být obnovena vzhledem k její lokaci v zátopové oblasti, a tak pan Manoušek jezdí pracovat do Holandska již téměř 20 let a jak s úsměvem říká, zřejmě tam „dožije“ 🙂
„Jsem aktuálně jediným českým zvonařem a zřejmě budu i posledním. Je to velká škoda, ale řemeslo se předává mnoho let, tak jako tomu bylo dříve. Moje děti se realizují v jiných oblastech a učedníci na to buď nemají chuť nebo trpělivost anebo si nemohou dovolit dlouho čekat na to, až se stanou mistrem svého oboru, bohužel.“
V domě na Zbraslavi je ale opět živo. Na podzim 2020 zde pan Manoušek, v prostorách původní dílny, otevřel Muzeum zvonařství.
Pokud chcete pana Manouška zahlédnout a doprovodit zvony Michala a Ludvíka na dlouhou cestu, přijďte se podívat v pátek 12. listopadu odpoledne k chrámu svaté Barbory a sledujte, jak jsou zvony snášeny jeřábem z věže a odvezeny, aby se v první polovině příštího roku opět vrátily zpět a mohly se všechny čtyři zvony (Michal, Ludvík, Barbora, Jakub Maria z věže kostela sva. Jakub) rozeznít najednou v krásné harmonii. Těším se.
Poděkování: Petr Rudolf Manoušek, Římskokatolická farnost Kutná Hora – Arciděkanství, časopis Harmonie
Foto *: www.casopisharmonie.cz
z webu www.zijuvcentrukh.cz